Po Istrii druhý největší poloostrov v chorvatském Jadranu (plocha 348 km2). Rozkládá se v jižní Dalmácii mezi Neretvanským a Malostonským průlivem (Neretvanski a Malostonski kanal, též kanal Malog Stona ) na severu a severovýchodě, které ho oddělují od pevniny. Pelješackým a Mljetským průlivem (Pelješki a Mljetski kanal) na jihovýchodě a na jihu je oddělen od ostrovů Korčuly a Mljetu. Pelješac se táhne od Stonské šíje (Stonska převlaka) na jihovýchodě k mysu Lovište (Rt Lovište) na severozápadě. Poloostrov je 65 km dlouhý a 3 až 7 km široký. Vápencové, poměrně vysoké hřebeny se táhnou podél pobřeží. Mezi nimi se ve středu poloostrova rozkládá úrodné polje proslulé nejlepšími druhy chorvatské vinné révy. Severovýchodní část pobřeží je vystavena chladným větrům z vnitrozemí. Je to obávaná bóra či bura (viz Větry na Jadranu). Tato část je také chladnější a sušší než jihozápadní a západní část, kde se naopak příznivě projevují účinky větru zvaného jugo. Tato část je vlhčí a teplejší. Právě zdejší pobřeží chráněné před bórou je nejpříjemnější a je vyhledávanou turitickou oblastí (průměrné teploty: leden 9,1 °C, červenec 26,5 °C). Trajekt Ploče - Trpanj (plavba tvá 80 minut) s oblibou používají též automobilisté, jejichž cílem je západní pobřeží poloostrova (Orebić a letoviska západně od něho), případně letoviska na Korčule.  Z Trpanje se totiž poměrně rychle dostanou po silnici do Orebiće a při cestě dál na ostrov Korčulu absolvují už jen krátkou patnáctiminutovou plavbu trajektem z Orebiće do přístavu Korčula-Dominče. Ušetří si tak dlouhou cestu do Stonu a pak po Pelješacké transverzále do Orebiće . Transverzála je sice pěkná, ale vzhledem k terénu nepříliš rychlá.